THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kompletní posmrtná diskografie jedné výjimečné podzemní kapely, která se tento rok vylíhla na labelu Pure Heart records, kompletuje poměrně krátký životní příběh jedné z několika zajímavých skupin, točících se kolem dvou zvučných jmen domácí hardcorové scény. Nutno podotknout, že tato dvě jména jsou vždy jistou zárukou a hlavním magnetem, který mě přitahuje ke všem uskupením, kde se tato dvojice vyskytne.
Pokud se jejich síla spojí v jedné kapele, je to vždy vražedné combo. Marek díky textům a rozervanému přímému nekompromisnímu hlasovému projevu, Šaman kvůli kytarovým linkám, jejichž rukopis je lehce rozpoznatelný v každé kapele, kde se mihne. Ani LAKMÉ nebyli výjimkou. Silné texty nezapřou osobní charakter a sympatickou tendenci ke kazatelství propagující hardcore/punkové evangelium, notně kořeněné osobní výpovědí. Kytarové linky dokáží skvěle zpracovávat melancholicky tíživou atmosféru a tavit tuhé emoce až do úplného zkapalnění.
Muzikantský problém této party, která plnými hrstmi nabírá inspiraci z devadesátkového emo hardcoru, pak slyším v mnoha ostatních elementech. Marek i Šaman sebou nesou vždy prokletí, které spočívá v ne příliš kvalitní rytmice, jež zásadním způsobem působí na funkčnost skladeb téměř ve všech skupinách, kde se některý z nich vyskytne (snad krom GATTACY). Nemám nic proti jednoduchosti, ale ta by se měla vždy snoubit s funkčností u LAKMÉ to bohužel ne vždy funguje.
U zvuku se mi nechce tak úplně věřit, že jde o studio Hostivař, ten je totiž dle pravidel DIY hrubý a punkově zavání zkušebnou, což na jednu stranu skladbám sluší a dodává jim autenticitu, na druhou však okrádá celý materiál o mnohem drtivější dopad, než by mohl mít. Kytara často milosrdně překrývá nedokonalosti v rozmlžené a podivně nazvučené místy kulhající rytmice, a tak často bicí pod kytarovou stěnou musíte uchem delší dobu lovit.
Jako vždy v Šamanových kapelách je několik skladeb dobarveno zvukovou stopou z filmů či rozhlasových her a způsob, jakým jsou monology a dialogy použity a dramaturicky vloženy do skladeb je naprosto dokonalý. To se dá říci i o celkovém feelingu skladeb, ze kterých prýští čirá esence upřímného zápalu a nadšení pro věc, podporovaná aranžérskou zručností kytaristy Šamana.
Banda, jejíž členové jsou dnes rozprášení po kapelách typu REMEK, GATTACA a dalších ve své době představovala jeden z nejvýraznějších hrotů pražské hardcore scény a toto je její velmi slušivý pomník. Popravdě mě mrzí, že některé skladby zřejmě už nikdy neuslyším naživo.
Kompletní posmrtná diskografie jedné výjimečné podzemní emo hardcorové kapely. Škoda zvuku a místy vágnější instrumentace, ty skladby by si zasloužily více pozornosti.
6,5 / 10
1. Labutí píseň
2. První píseň o naději
3. Krajina živoucí smrti
4. Život: Prodáno
5. Potkávám tě u dveří
6. Krajina živoucí smrti
7. Stálo to za to?
8. F.XX
9. 100 000 stránek
10. Solidarity (Saidiwas cover)
11. Naučil jsem se nevidět tě celou
12. I Love Hardcore Boys
13. lakmé
14. Bestie
15. Bludičky
16. Nechci dovolenou, chci volnost
17. Bez směru
18. Nejsem Tvůj splněný sen
19. A tolik bych si přál, aby to pochopili
20. Je na nás postavit nové cesty
21. ...
Anthology (2011)
Lakmé LP (2008)
S/T CD-r (2007)
7" EP (2006)
Viva la vie #4 (2006)
demo (2006)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Pure Heart Records
Stopáž: 76:24
Produkce: LAKMÉ
Studio: Hostivař
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.